Život babičky Anny v bojové zóně není jednoduchý. Přesto se v jejím životě objevují i světlé dny. Tento byl jedním z nich.
Náš příjezd byl pro osamělou babičku nečekaný a dokonce se rozplakala, když viděla, kolik palivových briket jsme jí přivezli jako dárek. Zatímco ve stodole rostla hromada paliva, pytel za pytlem, Anna vyprávěla o své minulosti. Její příběh by mohl klidně posloužit scénářem dramatického filmu 
Celé mládí pracovala s manželem na železnici a vychovávala milovaného syna. Těžká každodenní práce ručního vykládání vagonů připravila Annu o mládí i zdraví. Manžel zemřel a syna odvedli na 5 let sloužit k jednotce na Dálný východ. Během opušťáku – vojenské dovolené úspěšně procestoval půlku SSSR až na rodnou Ukrajinu, kde chtěl jako frajer překvapit mámu doma příjezdem na vypůjčené motorce. Osud tomu ale chtěl, že se již nesetkali. Nedaleko rodné vesnice zemřel při autonehodě a tak Anna zůstala na všechno sama.
Od té doby uteklo spoustu vody, ale na Anně je vidět, že některé rány čas sice zhladí, ale nezacelí. A ani dnešní situace boje s mrazem a válkou okolo tomu moc nepřidává.
O to víc nás těší, že jsme Annu našli a mohli jí od vás předat palivové brikety na topení až do konce zimy 
Anna nás žádala předat vzkaz – že takovou péči ve svém životě už od nikoho nečekala, protože v tomto světě zůstala úplně sama. Ukázalo se, že tomu tak není – teď má babička Anna nás s vámi.
Díky za vaši Chuť pomáhat frontovým Babičkám 
„Bard“