Proč máme
Chuť pomáhat
Frontové babičky jsou naše srdcovka. Nestěžují si a s obrovskou vnitřní silou čelí osudu. Právě tyto nevšední hrdinky nás inspirují s chutí pro ně organizovat pomoc v podobě materiálního i duševního tepla.
Pomáháme především na samotách, kam se běžně nikdo nedostane. Dáváme práci místním, nakupujeme u nich s minimálními náklady. (Už) nic nevozíme z ČR, vše řeší místní dobrovolníci.
Michal „Kody“ Kislicki
Můj příběh je hodně spjatý s neziskovkou Chuť pomáhat, kterou jsem založil při svém dobrovolnickém působení na východní Ukrajině. Začal jsem jako řadový dobrovolník (2014), co pomáhá opravit rozstřílený dětský domov a rozváží chleba lidem lapeným v bojové zóně. A díky dobrotě lidí z České a Slovenské republiky jsem pochopil, že kromě osobního nasazení nejvíc přispěju organizováním chuti pomáhat.
Dnes se kromě tepla babičkám snažím zjednodušit darování a předat dárcům, co nejvíce pozitivních zpráv z projektu a milých vzkazů babiček, abychom tak šířili radost na obě strany.
Ukrajinský tým
Během 8 let pomáhání lidem v první linii války na východní Ukrajině jsem poznal desítky místních dobrovolníků-srdcařů. Jako já odjeli z domova, aby žili přímo na frontě a byli potřebným k ruce každý den. Tohle není práce, ale plnotučné poslání. Denně riskovat život a sdílet s babičkami jejich těžké osudy, hledat a organizovat aspoň jiskru pozitivna tam, kde se často zdá, že to nemá smysl. My víme, že má.
2022 převzal vedení ukrajinského týmu Michail řečený „Bard“. Původně video maker se zdravým strachem z války v sobě našel odvahu aktivně jezdit po frontové zóně a v pauzách mezi ostřelováním hledat opuštěné babičky.
Empaticky poslouchá jejich životní příběhy, zdatně organizuje dodávky briket a nezapomíná ani sušenky k čaji či oblíbená čokoládová kokina. Prostě frajer (se srdcem) na správném místě.
Čísla, která potěší
let pomáháme na Ukrajině
babiček zachráněno před mrazem
dárců mění svět k lepšímu
Proč máme
Chuť pomáhat
Frontové babičky jsou naše srdcovka. Nestěžují si a s obrovskou vnitřní silou čelí osudu. Právě tyto nevšední hrdinky nás inspirují s chutí pro ně organizovat pomoc v podobě materiálního i duševního tepla.
Pomáháme především na samotách, kam se běžně nikdo nedostane. Dáváme práci místním, nakupujeme u nich s minimálními náklady. (Už) nic nevozíme z ČR, vše řeší místní dobrovolníci.
Michal „Kody“ Kislicki
Můj příběh je hodně spjatý s neziskovkou Chuť pomáhat, kterou jsem založil při svém dobrovolnickém působení na východní Ukrajině. Začal jsem jako řadový dobrovolník (2014), co pomáhá opravit rozstřílený dětský domov a rozváží chleba lidem lapeným v bojové zóně. A díky dobrotě lidí z České a Slovenské republiky jsem pochopil, že kromě osobního nasazení nejvíc přispěju organizováním chuti pomáhat.
Dnes se kromě tepla babičkám snažím zjednodušit darování a předat dárcům, co nejvíce pozitivních zpráv z projektu a milých vzkazů babiček, abychom tak šířili radost na obě strany.
Ukrajinský tým
Během 8 let pomáhání lidem v první linii války na východní Ukrajině jsem poznal desítky místních dobrovolníků-srdcařů. Jako já odjeli z domova, aby žili přímo na frontě a byli potřebným k ruce každý den. Tohle není práce, ale plnotučné poslání. Denně riskovat život a sdílet s babičkami jejich těžké osudy, hledat a organizovat aspoň jiskru pozitivna tam, kde se často zdá, že to nemá smysl. My víme, že má.
2022 převzal vedení ukrajinského týmu Michail řečený „Bard“. Původně video maker se zdravým strachem z války v sobě našel odvahu aktivně jezdit po frontové zóně a v pauzách mezi ostřelováním hledat opuštěné babičky.
Empaticky poslouchá jejich životní příběhy, zdatně organizuje dodávky briket a nezapomíná ani sušenky k čaji či oblíbená čokoládová kokina. Prostě frajer (se srdcem) na správném místě.
Čísla, která potěší
let pomáháme na Ukrajině
babiček zachráněno před mrazem
dárců mění svět k lepšímu
Příběh neziskovky,
která na to jde jinak
Příběh neziskovky,
která na to jde jinak
Jak to začalo aneb Poprvé na frontě
Elektrikář z Brna Michal Kislicki vyráží jako úplný zelenáč pomáhat civilistům zataženým do začínající války o východní Ukrajinu. V pomoci babičkám a dětem v bojové zóně nalézá životní poslání.
Přidal se k ukrajinským dobrovolníkům na frontě, rozdával chleba v ostřelovaném Uhlehorsku. Bezmoc opuštěných dětí, starých a nemocných lidí, kteří nemohou uprchnout, ho motivuje k další pomoci na frontě.
Blog, přednášky a první dárci i projekty
Na výzvu přátel z ČR začíná psát o zážitcích z frontových evakuací a dodávání potravin potřebným na FB. Několik měst po Česku nabídlo zorganizování přednášek. Na první vtiskl Michalovi do ruky neznámý dárce pětistovku: „Ty se tam vracíš, ne? Tak ať máš těm lidem za co pomáhat.“ Na dalších přednáškách se přidalo víc podobných dárců. Michal viděl, že může pomáhat osobně… ale pomoc dobrých lidí z ČR může potřebným na frontě také zprostředkovat.
Po návratu na Donbas vymyslel a zorganizoval v létě pro 60 frontových dětí první Tábory Bezpečí, kde si děti aspoň na pár dní odpočinuly od války. V zimě následoval projekt Teplo Babičkám, kdy dovezl až do frontové oblasti 100 babičkám dřevo a kamínka, aby v mrazech okolo -20 v polorozpadlých domečcích nezmrzly.
Jedna svatba a mnoho let práce
Michal našel na Ukrajině životní poslání, ale i lásku. Po svatbě se s ženou rozhodnou věnovat pomoci lidem na frontě se vším všudy. Usadili se 50 km od fronty ve Slavjansku, kde se jim narodil syn.
Do Čech zajíždí na přednášky a nabízí lidem zapojit se do pomoci potřebným. Základna fanoušků Chuti pomáhat roste stejně jako možnosti projektů na východní Ukrajině.
Válka se přesouvá víc do zákopů, konec v nedohlednu. Michal organizuje malý tým 4 místních dobrovolníků. Zlepšují organizaci Táborů Bezpečí a Tepla Babičkám.
Roste tým i profesionalita
Tým i projekty se po 5 letech práce na frontě profesionalizují a rozrůstají. Procesy vypilovali, aby na frontě vyhledávali a účinně pomáhali těm nejpotřebnějším efektivně a na max. Díky tomu pomůžou každý rok víc babičkám i dětem ve víc než desítce frontových měst (200–250 dětí na táboře i babiček zabezpečených na zimu).
Rekapitulace a cesta do Čech
Michal si je jistý svým ukrajinským týmem a vidí, že takové srdcaře jde řídit na dálku. Kvůli ženě a 4letému juniorovi se po 7 letech strávených prací na frontě vrací s rodinou do ČR. Projekty Teplo Babičkám a Tábory Bezpečí mají za sebou 6 úspěšných ročníků!
Válka, předání operativy a (staro)nový elán
Válka se na konci února rozšířila do celé Ukrajiny, po tvrdých bojích se zákopy vrací zas především na Donbas. Ukrajinský tým nasazuje know-how předchozích let – hlavně při evakuaci z ostřelovaných měst východní Ukrajiny do vnitrozemí a distribuci potravinových balíčků přímo na frontě.
Podařilo se uskutečnit Tábor Bezpečí pro téměř 300 frontových dětí, kterým program připravený s psychology plus vodní hrátky v bazénech pomohly vyplavit aspoň částečně traumata ze zběsilé evakuace z fronty.
Když méně je více
Po úspěšné zimě 2022/23 (v teple 512 babiček) dospěl tým k těžkému rozhodnutí. Po 8 letech končí s Tábory Bezpečí. Bude se celoročně věnovat frontovým Babičkám. Proč? Od 2015 pořádal na východní Ukrajině 2 hlavní projekty pro potřebné v bojové zóně. V zimě hřál babičky, v létě veselil děti na táboře (celkem 1500 dětí!). Oba projekty měly svůj smysl, ale poslední zimu si tým naplno uvědomil prostou moudrost – dělej jednu věc, ale pořádně.
Stále v poměrně malém týmu (na Ukrajině i v ČR do 10 lidí) přepínat 2x ročně mezi zcela odlišnými projekty bylo čím dál náročnější. Nešlo se pořádně rozvíjet ani v jednom a právě zima tým definitivně přesvědčila, že frontové babičky nás potřebují nejvíc. Cítíme, že je potřeba tyhle křehké hrdinky podporovat celoročně. V létě pomocí potravinových balíčků, v zimě topivem a celoročně zájmem, kterého se jim v bojové zóně nejvíc nedostává.