Proč máme
Chuť pomáhat
Pomáháme zranitelným lidem – hlavně dětem a babičkám, politiku neřešíme. Díky vašim darům jim poskytujeme materiální pomoc. Navrch přidáváme velkou porci emocionální podpory, protože ta je k nezaplacení.
Dostáváme pomoc tam, kam se běžně nikdo nedostane. Dáváme práci místním, nakupujeme u nich s minimálními náklady. (Už) nic nevozíme z ČR, vše řeší místní dobrovolníci.
Michal „Kody“ Kislicki
Můj příběh je hodně spjatý s neziskovkou Chuť pomáhat, kterou jsem založil při svém dobrovolnickém působení na východní Ukrajině. Začal jsem jako řadový dobrovolník (2014), co pomáhá opravit rozstřílený dětský domov a rozváží chleba lidem lapeným v bojové zóně. A díky dobrým lidem z České republiky jsem pochopil, že kromě osobního nasazení můžu hodně přispět zprostředkováním jejich chuti pomáhat.
Absolutně jsem nevěřil neziskovkám a dárcovství. A dnes je ze mě i díky duchovnímu rozměru ten, kdo dárcovství organizuje. Proč? Myslím, že každý, komu dáme poctivou příležitost, rád pomůže. Většina lidí v sobě potřebu pomáhat zranitelným a bližním v nouzi prostě má.
Ukrajinský tým
Během 7 let pomáhání lidem v první linii války na východní Ukrajině jsem poznal desítky místních dobrovolníků-srdcařů. Jako já odjeli z domova, aby žili přímo na frontě a byli potřebným k ruce každý den. Tohle není práce, ale plnotučné poslání. Denně riskovat život a sdílet s babičkami či dětmi jejich těžké osudy, hledat a organizovat aspoň jiskru pozitivna tam, kde se často zdá, že to nemá smysl. My víme, že má.
Bylo to tvrdé. Ale kdo vydržel 4+ let, zůstal dodnes a stal se z něj dobrovolník-profesionál. Takové borce se podařilo zapojit do týmu Chuti pomáhat. Dnes (2022) organizuje v bojové zóně východní Ukrajiny projekty Tábor Bezpečí a Teplo Babičkám 10 členů týmu a dalších 20–40 zapojujeme dle potřeby.
Čísla, která znamenají radost
let pomáháme na Ukrajině
babiček zachráněno před mrazem
dětí si odpočinulo od války
dárců mění svět k lepšímu
Příběh neziskovky,
která na to jde jinak
Jak to začalo aneb Poprvé na frontě
Elektrikář z Brna Michal Kislicki vyráží jako úplný zelenáč pomáhat civilistům zataženým do začínající války o východní Ukrajinu. V pomoci babičkám a dětem v bojové zóně nalézá životní poslání.
Přidal se k ukrajinským dobrovolníkům na frontě, rozdával chleba v ostřelovaném Uhlehorsku. Bezmoc opuštěných dětí, starých a nemocných lidí, kteří nemohou uprchnout, ho motivuje k další pomoci na frontě.
Blog, přednášky a první dárci i projekty
Na výzvu přátel z ČR začíná psát o zážitcích z frontových evakuací a dodávání potravin potřebným na FB. Několik měst po Česku nabídlo zorganizování přednášek. Na první vtiskl Michalovi do ruky neznámý dárce pětistovku: „Ty se tam vracíš, ne? Tak ať máš těm lidem za co pomáhat.“ Na dalších přednáškách se přidalo víc podobných dárců. Michal viděl, že může pomáhat osobně… ale pomoc dobrých lidí z ČR může potřebným na frontě také zprostředkovat.
Po návratu na Donbas vymyslel a zorganizoval v létě pro 60 frontových dětí první Tábory Bezpečí, kde si děti aspoň na pár dní odpočinuly od války. V zimě následoval projekt Teplo Babičkám, kdy dovezl až do frontové oblasti 100 babičkám dřevo a kamínka, aby v mrazech okolo -20 v polorozpadlých domečcích nezmrzly.
Jedna svatba a mnoho let práce
Michal našel na Ukrajině životní poslání, ale i lásku. Po svatbě se s ženou rozhodnou věnovat pomoci lidem na frontě se vším všudy. Usadili se 50 km od fronty ve Slavjansku, kde se jim narodil syn.
Do Čech zajíždí na přednášky a nabízí lidem zapojit se do pomoci potřebným. Základna fanoušků Chuti pomáhat roste stejně jako možnosti projektů na východní Ukrajině.
Válka se přesouvá víc do zákopů, konec v nedohlednu. Michal organizuje malý tým 4 místních dobrovolníků. Zlepšují organizaci Táborů Bezpečí a Tepla Babičkám.
Roste tým i profesionalita
Tým i projekty se po 5 letech práce na frontě profesionalizují a rozrůstají. Procesy vypilovali, aby na frontě vyhledávali a účinně pomáhali těm nejpotřebnějším efektivně a na max. Díky tomu pomůžou každý rok víc babičkám i dětem ve víc než desítce frontových měst (200–250 dětí na táboře i babiček zabezpečených na zimu).
Rekapitulace a cesta do Čech
Michal si je jistý svým ukrajinským týmem a vidí, že takové srdcaře jde řídit na dálku. Kvůli ženě a 4letému juniorovi se po 7 letech strávených prací na frontě vrací s rodinou do ČR. Projekty Teplo Babičkám a Tábory Bezpečí mají za sebou 6 úspěšných ročníků!
Válka, předání operativy a (staro)nový elán
Válka se na konci února rozšířila do celé Ukrajiny, po tvrdých bojích se zákopy vrací zas především na Donbas. Ukrajinský tým nasazuje know-how předchozích let – hlavně při evakuaci z ostřelovaných měst východní Ukrajiny do vnitrozemí a distribuci potravinových balíčků přímo na frontě.
Podařilo se uskutečnit Tábor Bezpečí pro téměř 300 frontových dětí, kterým program připravený s psychology plus vodní hrátky v bazénech pomohly vyplavit aspoň částečně traumata ze zběsilé evakuace z fronty.
Proč máme
Chuť pomáhat
Pomáháme zranitelným lidem – hlavně dětem a babičkám, politiku neřešíme. Díky vašim darům jim poskytujeme materiální pomoc. Navrch přidáváme velkou porci emocionální podpory, protože ta je k nezaplacení.
Dostáváme pomoc tam, kam se běžně nikdo nedostane. Dáváme práci místním, nakupujeme u nich s minimálními náklady. (Už) nic nevozíme z ČR, vše řeší místní dobrovolníci.
Michal „Kody“ Kislicki
Můj příběh je hodně spjatý s neziskovkou Chuť pomáhat, kterou jsem založil při svém dobrovolnickém působení na východní Ukrajině. Začal jsem jako řadový dobrovolník (2014), co pomáhá opravit rozstřílený dětský domov a rozváží chleba lidem lapeným v bojové zóně. A díky dobrým lidem z České republiky jsem pochopil, že kromě osobního nasazení můžu hodně přispět zprostředkováním jejich chuti pomáhat.
Absolutně jsem nevěřil neziskovkám a dárcovství. A dnes je ze mě i díky duchovnímu rozměru ten, kdo dárcovství organizuje. Proč? Myslím, že každý, komu dáme poctivou příležitost, rád pomůže. Většina lidí v sobě potřebu pomáhat zranitelným a bližním v nouzi prostě má.
Ukrajinský tým
Během 7 let pomáhání lidem v první linii války na východní Ukrajině jsem poznal desítky místních dobrovolníků-srdcařů. Jako já odjeli z domova, aby žili přímo na frontě a byli potřebným k ruce každý den. Tohle není práce, ale plnotučné poslání. Denně riskovat život a sdílet s babičkami či dětmi jejich těžké osudy, hledat a organizovat aspoň jiskru pozitivna tam, kde se často zdá, že to nemá smysl. My víme, že má.
Bylo to tvrdé. Ale kdo vydržel 4+ let, zůstal dodnes a stal se z něj dobrovolník-profesionál. Takové borce se podařilo zapojit do týmu Chuti pomáhat. Dnes (2022) organizuje v bojové zóně východní Ukrajiny projekty Tábor Bezpečí a Teplo Babičkám 10 členů týmu a dalších 20–40 zapojujeme dle potřeby.
Čísla, která znamenají radost
let pomáháme na Ukrajině
babiček zachráněno před mrazem
dětí si odpočinulo od války
dárců mění svět k lepšímu
Příběh neziskovky,
která na to jde jinak
Jak to začalo aneb Poprvé na frontě
Elektrikář z Brna Michal Kislicki vyráží jako úplný zelenáč pomáhat civilistům zataženým do začínající války o východní Ukrajinu. V pomoci babičkám a dětem v bojové zóně nalézá životní poslání.
Přidal se k ukrajinským dobrovolníkům na frontě, rozdával chleba v ostřelovaném Uhlehorsku. Bezmoc opuštěných dětí, starých a nemocných lidí, kteří nemohou uprchnout, ho motivuje k další pomoci na frontě.
Blog, přednášky a první dárci i projekty
Na výzvu přátel z ČR začíná psát o zážitcích z frontových evakuací a dodávání potravin potřebným na FB. Několik měst po Česku nabídlo zorganizování přednášek. Na první vtiskl Michalovi do ruky neznámý dárce pětistovku: „Ty se tam vracíš, ne? Tak ať máš těm lidem za co pomáhat.“ Na dalších přednáškách se přidalo víc podobných dárců. Michal viděl, že může pomáhat osobně… ale pomoc dobrých lidí z ČR může potřebným na frontě také zprostředkovat.
Po návratu na Donbas vymyslel a zorganizoval v létě pro 60 frontových dětí první Tábory Bezpečí, kde si děti aspoň na pár dní odpočinuly od války. V zimě následoval projekt Teplo Babičkám, kdy dovezl až do frontové oblasti 100 babičkám dřevo a kamínka, aby v mrazech okolo -20 v polorozpadlých domečcích nezmrzly.
Jedna svatba a mnoho let práce
Michal našel na Ukrajině životní poslání, ale i lásku. Po svatbě se s ženou rozhodnou věnovat pomoci lidem na frontě se vším všudy. Usadili se 50 km od fronty ve Slavjansku, kde se jim narodil syn.
Do Čech zajíždí na přednášky a nabízí lidem zapojit se do pomoci potřebným. Základna fanoušků Chuti pomáhat roste stejně jako možnosti projektů na východní Ukrajině.
Válka se přesouvá víc do zákopů, konec v nedohlednu. Michal organizuje malý tým 4 místních dobrovolníků. Zlepšují organizaci Táborů Bezpečí a Tepla Babičkám.
Roste tým i profesionalita
Tým i projekty se po 5 letech práce na frontě profesionalizují a rozrůstají. Procesy vypilovali, aby na frontě vyhledávali a účinně pomáhali těm nejpotřebnějším efektivně a na max. Díky tomu pomůžou každý rok víc babičkám i dětem ve víc než desítce frontových měst (200–250 dětí na táboře i babiček zabezpečených na zimu).
Rekapitulace a cesta do Čech
Michal si je jistý svým ukrajinským týmem a vidí, že takové srdcaře jde řídit na dálku. Kvůli ženě a 4letému juniorovi se po 7 letech strávených prací na frontě vrací s rodinou do ČR. Projekty Teplo Babičkám a Tábory Bezpečí mají za sebou 6 úspěšných ročníků!
Válka, předání operativy a (staro)nový elán
Válka se na konci února rozšířila do celé Ukrajiny, po tvrdých bojích se zákopy vrací zas především na Donbas. Ukrajinský tým nasazuje know-how předchozích let – hlavně při evakuaci z ostřelovaných měst východní Ukrajiny do vnitrozemí a distribuci potravinových balíčků přímo na frontě.
Podařilo se uskutečnit Tábor Bezpečí pro téměř 300 frontových dětí, kterým program připravený s psychology plus vodní hrátky v bazénech pomohly vyplavit aspoň částečně traumata ze zběsilé evakuace z fronty.