Marie: „Nikdy jsem nečekala, že mě někdo navštíví. V naší vesnici žijeme jen my staří a pár opuštěných zvířat. Naštěstí mám alespoň ty holuby. A díky vám a těmto briketám přežiju i tuto zimu.“
Valja: „Z loňka mi zbylo ještě pár briket. Já šetřím vždy, tak mě vychovali rodiče, co zažili válku. Kdo by řekl, že válka bude zas… Děkuju a klidně se stavte na návštěvu, něco vám uvařím!“
Valentýna: „Vyšla jsem si na sluníčko, abych se trochu ohřála. A najednou vy s dárky! Jak se říká, když je hezky, lidé jsou milí. V noci mi bývá strašná zima, i když jsem zabalená do několika dek. Teď si zatopím briketami od vás. Ať vám za ně Pán Bůh požehná.“