„Každý rok 400 dětí, téměř všechny si pamatuji.” 
Babička Anna učila matematiku na místní škole půl století a pracovala tam, dokud se frontová linie nepřiblížila příliš blízko. Tak blízko, že několik granátů zasáhlo i samotnou školní budovu, která se pro Annu stala doslova druhým domovem. Všichni mladí se už dávno evakuovali, aby zachránili své rodiny, ale babička odmítla odejít a netrpělivě čeká ten okamžik, kdy se její bývalí žáci vrátí a přivedou k ní v míru se učit své děti.
V jejím domě je všechno zaplněno knihami, ale místa je velmi málo a samotný domek není v nejlepším stavu – střecha teče a vítr fouká přes díry ve zdech. Anna říká, že je to její dočasné bydlení. Nedaleko se nachází její dům v lepším stavu, ale do něj pustila bydlet vojáky, protože nedaleko vede frontová linie. Babička je tak klidnější, protože se celý život o své žáky starala jako o vlastní a mladí obránci jí je dnes nahrazují 
Nyní nastal čas postarat se o babičku Annu a naštěstí máme, co jí darovat – zásobu palivových briket, kterou jí díky vám můžeme v nejbližší době přivézt. Ona to ještě neví … tak co, překvapíme ji? 