Jak to začalo aneb Poprvé na frontě

Elektrikář z Brna Michal Kislicki vyráží jako úplný zelenáč pomáhat civilistům zataženým do začínající války o východní Ukrajinu. V pomoci babičkám a dětem v bojové zóně nalézá životní poslání.

Přidal se k ukrajinským dobrovolníkům na frontě, rozdával chleba v ostřelovaném Uhlehorsku. Bezmoc opuštěných dětí, starých a nemocných lidí, kteří nemohou uprchnout, ho motivuje k další pomoci na frontě.

Blog, přednášky a první dárci i projekty

Na výzvu přátel z ČR začíná psát o zážitcích z frontových evakuací a dodávání potravin potřebným na FB. Několik měst po Česku nabídlo zorganizování přednášek. Na první vtiskl Michalovi do ruky neznámý dárce pětistovku: „Ty se tam vracíš, ne? Tak ať máš těm lidem za co pomáhat.“ Na dalších přednáškách se přidalo víc podobných dárců. Michal viděl, že může pomáhat osobně… ale pomoc dobrých lidí z ČR může potřebným na frontě také zprostředkovat.

Po návratu na Donbas vymyslel a zorganizoval v létě pro 60 frontových dětí první Tábory Bezpečí, kde si děti aspoň na pár dní odpočinuly od války. V zimě následoval projekt Teplo Babičkám, kdy dovezl až do frontové oblasti 100 babičkám dřevo a kamínka, aby v mrazech okolo -20 v polorozpadlých domečcích nezmrzly.

Jedna svatba a mnoho let práce

Michal našel na Ukrajině životní poslání, ale i lásku. Po svatbě se s ženou rozhodnou věnovat pomoci lidem na frontě se vším všudy. Usadili se 50 km od fronty ve Slavjansku, kde se jim narodil syn.

Do Čech zajíždí na přednášky a nabízí lidem zapojit se do pomoci potřebným. Základna fanoušků Chuti pomáhat roste stejně jako možnosti projektů na východní Ukrajině.

Válka se přesouvá víc do zákopů, konec v nedohlednu. Michal organizuje malý tým 4 místních dobrovolníků. Zlepšují organizaci Táborů Bezpečí a Tepla Babičkám.

Roste tým i profesionalita

Tým i projekty se po 5 letech práce na frontě profesionalizují a rozrůstají. Procesy vypilovali, aby na frontě vyhledávali a účinně pomáhali těm nejpotřebnějším efektivně a na max. Díky tomu pomůžou každý rok víc babičkám i dětem ve víc než desítce frontových měst (200–250 dětí na táboře i babiček zabezpečených na zimu).

Rekapitulace a cesta do Čech

Michal si je jistý svým ukrajinským týmem a vidí, že takové srdcaře jde řídit na dálku. Kvůli ženě a 4letému juniorovi se po 7 letech strávených prací na frontě vrací s rodinou do ČR. Projekty Teplo Babičkám a Tábory Bezpečí mají za sebou 6 úspěšných ročníků!

Válka, předání operativy a (staro)nový elán

Válka se na konci února rozšířila do celé Ukrajiny, po tvrdých bojích se zákopy vrací zas především na Donbas. Ukrajinský tým nasazuje know-how předchozích let – hlavně při evakuaci z ostřelovaných měst východní Ukrajiny do vnitrozemí a distribuci potravinových balíčků přímo na frontě.

Podařilo se uskutečnit Tábor Bezpečí pro téměř 300 frontových dětí, kterým program připravený s psychology plus vodní hrátky v bazénech pomohly vyplavit aspoň částečně traumata ze zběsilé evakuace z fronty.

Když méně je více

Po úspěšné zimě 2022/23 (v teple 512 babiček) dospěl tým k těžkému rozhodnutí. Po 8 letech končí s Tábory Bezpečí. Bude se celoročně věnovat frontovým Babičkám. Proč? Od 2015 pořádal na východní Ukrajině 2 hlavní projekty pro potřebné v bojové zóně. V zimě hřál babičky, v létě veselil děti na táboře (celkem 1500 dětí!). Oba projekty měly svůj smysl, ale poslední zimu si tým naplno uvědomil prostou moudrost – dělej jednu věc, ale pořádně.

Stále v poměrně malém týmu (na Ukrajině i v ČR do 10 lidí) přepínat 2x ročně mezi zcela odlišnými projekty bylo čím dál náročnější. Nešlo se pořádně rozvíjet ani v jednom a právě zima tým definitivně přesvědčila, že frontové babičky nás potřebují nejvíc. Cítíme, že je potřeba tyhle křehké hrdinky podporovat celoročně. V létě pomocí potravinových balíčků, v zimě topivem a celoročně zájmem, kterého se jim v bojové zóně nejvíc nedostává.

Hýčkáme babičky i v létě

Naplnili jsme předsevzetí opečovávat babičky celoročně. I když zima zůstává hlavní období, kdy babičky potřebují nejvíc pomoci, náš tým je navštěvoval i na jaře a během léta. Zásobili jsme babičky chybějícími léky, hygienickými potřebami, jídlem i granulemi pro mazlíčky. A hlavně jsme babičky podpořili emočně. Jejich upřímná radost z návštěv potvrdila, že tohle je pro ně také naprosto zásadní, aby měly sílu zvládnout útrapy života ve válečné zóně.

Podařilo se ustálit jádro týmu Chuti pomáhat a každá činnost neziskovky má teď svého styčného důstojníka: Hanka pečuje o dárce, průběh pomoci babičkám popisuje nejen na Facebooku Jitka, přímo na frontě má nadále vše pod palcem Michal aka Bard, k ruce má místní dobrovolnici Stěpanovnu. A vše zkušeně koordinuje zakladatel Michal. Jsme zkušení matadoři, ale nadále zůstáváme neziskovkou rodinného typu, kde všechny členy týmu spojuje velká Chuť pomáhat.