Děti ve válce

na východní Ukrajině

Kyril

Je mu 9 let a právě si za polorozpadlým panelákem, kde s mámou žije, čutá zašlým fotbalovým míčem. Když v zákopech zahřmí kulometná palba, ani to s ním nehne. Dál si hraje s merunou a s klidem mi sdělí, že za chvíli začnou "rabotať" pořádně. A skutečně. Kulomet doplní střelba z minometu a boj v kilometr vzdálených zákopech se rozhoří naplno.

Kyril je stejně jako většina místních dětí na válku expert. Ne že by měl na výběr - válka začala, když mu byly 3 roky, takže o ní ví všechno. Často vídá vojáky odcházející z kasáren do zákopů. Když procházejí okolo nás, popisuje mi modely jejich zbraní a s některými se zdraví. Jsou to jeho kámoši. Upozorní mě taky na projíždějící chladící vůz s černým nápisem "GRUZ 200", který jede opačným směrem a vysvětlí, co veze. Ani se nedivím že to ví. Jsou to zamražené mrtvoly těch, pro které byl včerejší den na frontě posledním. Kyrila to neděsí. Tak to tady je, tak je to tady normální.

"Tešíš se na prázdniny?" Měním téma hovoru na něco pozitivního. "Ani ne. Nevím co budu dělat." Odpovídá mi bez úsměvu Kyril. "Co třeba koupání? Máte tady přece ten zatopený lom ne?" Ptám se. "To jo, ale máma mi zakazuje se tam koupat. Jsou tam napadaný nevybuchlý rakety a je to tam o krk." "A co třeba s klukama do lesa..chodíte do lesa?" "Nejsem hloupej.. tam jsou přece miny." Odpovídá mi světa znalý Kyril.

Trochu mi začíná docházet dech a už mě nenapadá na co pozitivního obrátit řeč. Sám vím, jak je tohle území kde od roku 2014 probíhá zákopová válka, nebezpečné ale z úst toho kluka to zní dvojnásob smutně. Když se minomety na deset minut odmlčí aby vojáci schladili hlavně či doplnili střelivo, Kyril se do nastalého ticha usměje. "Co je?" Ptám se.

"Víš co bych chtěl dělat v létě?" Obrátí se ke mně s nadšeným výrazem ve tváři Kyril. "Chtěl bych jet někam na tábor. Říkal mi kamarád Ljocha, že byl loni na táboře, co pořádali nějací Češi. Ty jsi vlastně taky Čech, žejo? Neznáš je? Prý tam byl krásnej les a chodili se koupat na písečnou pláž. To by aspoň byly prázdniny!" Dokončí nadšený Kyril.

Kyril neví, že tábor o kterém mluví pořádám už několik let já. Počet podobně ztracených dětí uprostřed sedmileté války je obrovský a možnosti malé neziskové organizace léčit na Táboře Bezpečí jejich traumata skromné. I když bych ho na tábor letos vzal moc rád, nic mu neslibuju.
Po hodině povídání postupně střelba v zákopech utichá. Je večer. Trochu si s Kyrilem ještě zahrajeme fotbal a pak se loučíme. On jde domů na skromnou večeři a já se vracím za svým synem do 40 km vzdáleho Slavjansku. Do zápolí.

Po cestě přemýšlím jestli má Kyrilův příběh nějakou šanci na happy end. A znovu se utvrdím v jedné věci - jestli jen budu sedět na zadku a přemýšlet, tak určitě ne. Ale jeho šance můžu rozhodně zvýšit, když jeho a další děti z frontové zóny na tábor dostanu. Svému projektu a poslání je prostě třeba věřit a nebát se pro to něco udělat...

 

 

 

 

 

Povedlo se!

Díky vaší štědrosti jede nakonec na Tábor Bezpečí dokonce 252 dětí z frontových měst. Děkujeme!

dokončen 3.8.2021

0
dětí
jede na tábor

 126 %

 252 z 200 dětí

přispělo

486 lidí
úspěšně dokončeno

Průběh tábora Bezpečí můžeš sledovat na našich FB stránkách a po skončení tábora ti na mail pošlu
osobní zprávu jak se tábor vydařil a komu jsi konkrétně pomohl.

Tábory Bezpečí 2015 - 2020

Za sedm let pomoci na východní Ukrajině se nám povedlo:

0
Úspěšných táborů Bezpečí
0
Dětí si odpočinulo od války
0
Dárců pomáhá měnit svět k lepšímu

 

Chybí ti nějaké informace o fungování projektu? Určitě mi napiš.

Rád přímo z terénu východní Ukrajiny odpovím.

Michal "Kody" Kislicki

Terénní koordinátor projektů pomoci

 

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely vyřešení vašeho dotazu.

Chuť pomáhat lidem z.s.

nezisková organizace

IČO: 04254066
č. ú.: 2300849910/2010

Kontakt

Michal "Kody" Kislicki
Ředitel a koordinátor projektů

Email: info@chutpomahat.cz

Sleduj naše projekty

na facebooku

Děti ve válce

na východní Ukrajině

Kyril

Je mu 9 let a právě si za polorozpadlým panelákem, kde s mámou žije, čutá zašlým fotbalovým míčem. Když v zákopech zahřmí kulometná palba, ani to s ním nehne. Dál si hraje s merunou a s klidem mi sdělí, že za chvíli začnou "rabotať" pořádně. A skutečně. Kulomet doplní střelba z minometu a boj v kilometr vzdálených zákopech se rozhoří naplno.

Kyril je stejně jako většina místních dětí na válku expert. Ne že by měl na výběr - válka začala, když mu byly 3 roky, takže o ní ví všechno. Často vídá vojáky odcházející z kasáren do zákopů. Když procházejí okolo nás, popisuje mi modely jejich zbraní a s některými se zdraví. Jsou to jeho kámoši. Upozorní mě taky na projíždějící chladící vůz s černým nápisem "GRUZ 200", který jede opačným směrem a vysvětlí, co veze. Ani se nedivím že to ví. Jsou to zamražené mrtvoly těch, pro které byl včerejší den na frontě posledním. Kyrila to neděsí. Tak to tady je, tak je to tady normální.

"Tešíš se na prázdniny?" Měním téma hovoru na něco pozitivního. "Ani ne. Nevím co budu dělat." Odpovídá mi bez úsměvu Kyril. "Co třeba koupání? Máte tady přece ten zatopený lom ne?" Ptám se. "To jo, ale máma mi zakazuje se tam koupat. Jsou tam napadaný nevybuchlý rakety a je to tam o krk." "A co třeba s klukama do lesa..chodíte do lesa?" "Nejsem hloupej.. tam jsou přece miny." Odpovídá mi světa znalý Kyril.

Trochu mi začíná docházet dech a už mě nenapadá na co pozitivního obrátit řeč. Sám vím, jak je tohle území kde od roku 2014 probíhá zákopová válka, nebezpečné ale z úst toho kluka to zní dvojnásob smutně. Když se minomety na deset minut odmlčí aby vojáci schladili hlavně či doplnili střelivo, Kyril se do nastalého ticha usměje. "Co je?" Ptám se.

"Víš co bych chtěl dělat v létě?" Obrátí se ke mně s nadšeným výrazem ve tváři Kyril. "Chtěl bych jet někam na tábor. Říkal mi kamarád Ljocha, že byl loni na táboře, co pořádali nějací Češi. Ty jsi vlastně taky Čech, žejo? Neznáš je? Prý tam byl krásnej les a chodili se koupat na písečnou pláž. To by aspoň byly prázdniny!" Dokončí nadšený Kyril.

Kyril neví, že tábor o kterém mluví pořádám už několik let já. Počet podobně ztracených dětí uprostřed sedmileté války je obrovský a možnosti malé neziskové organizace léčit na Táboře Bezpečí jejich traumata skromné. I když bych ho na tábor letos vzal moc rád, nic mu neslibuju.
Po hodině povídání postupně střelba v zákopech utichá. Je večer. Trochu si s Kyrilem ještě zahrajeme fotbal a pak se loučíme. On jde domů na skromnou večeři a já se vracím za svým synem do 40 km vzdáleho Slavjansku. Do zápolí.

Po cestě přemýšlím jestli má Kyrilův příběh nějakou šanci na happy end. A znovu se utvrdím v jedné věci - jestli jen budu sedět na zadku a přemýšlet, tak určitě ne. Ale jeho šance můžu rozhodně zvýšit, když jeho a další děti z frontové zóny na tábor dostanu. Svému projektu a poslání je prostě třeba věřit a nebát se pro to něco udělat...

 

Povedlo se!

Díky vaší štědrosti jede nakonec na Tábor Bezpečí dokonce 252 dětí z frontových měst. Děkujeme!

 

dokončen 3.8.2021

0
dětí
jede na tábor

 126 %

 252 z 200 dětí

přispělo

486 lidí
úspěšně dokončeno

Průběh tábora Bezpečí můžeš sledovat na našich FB stránkách a po skončení tábora ti na mail pošlu osobní zprávu jak se tábor vydařil a komu jsi konkrétně pomohl.

Tábory Bezpečí 2015 - 2020

Za sedm let pomoci na východní Ukrajině se nám povedlo:

0
Úspěšných táborů Bezpečí
0
Dětí si odpočinulo od války
0
Dárců pomáhá měnit svět k lepšímu

Chybí ti nějaké informace o fungování projektu? Určitě mi napiš.

Rád přímo z terénu východní Ukrajiny odpovím.

Michal "Kody" Kislicki

Terénní koordinátor projektů pomoci

 

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely vyřešení vašeho dotazu.

Chuť pomáhat lidem z.s.

nezisková organizace

IČO: 04254066
č. ú.: 2300849910/2010

Kontakt

Michal "Kody" Kislicki
Ředitel a koordinátor projektů

Email: info@chutpomahat.cz

Sleduj naše projekty

na facebooku